O rytíři Šebestiánovi

Sokolov – kašna se sochou sokolníka

Bylo to v čase křížových výprav. Někde na horní Ohři žil rytíř, zvaný Šebestián, a ten se zúčastnil tažení proti Turkům, kteří tenkrát znesnadňovali přístup k Ježíšovu hrobu ve Svaté zemi. Když se pak po létech vrátil do své vlasti, našel místo své tvrze jen spáleniště a zarostlý hrob své ženy a dítěte. Poklekl, pomodlil se a rozhodl se, že odejde z míst, která mu připomínala ztrátu lidí nejdražších. Pustil se po řece a po krátkém putování lučinatým údolím, došel až k soutoku Ohře a Svatavy. Tam si v pustých lesích postavil chýši. Živil se lovem ryb, zvěře a medem divokých včel. Do té krajiny zajížděli často loketští hradní páni na lov se cvičenými sokoly. Rytíř, prošlý těžkými boji, byl prý i dobrým ranhojičem. I vyhledávali ho proto obyvatelé okolních slovanských vsí. Brzy vznikla kolem poustevníkova srubu osada, kde cvičili lovčí sokoly, a jíž bylo dáno jméno po sokolech – Sokolov. Obraz sokola později přišel do městského znaku.

Pověst ztvárnil jakýsi chebský sochař v postavě sokolníka na městské kašně, instalované roku 1717 uprostřed dnešního Starého náměsti. Legendární zakladatel města drží na dlani cvičeného sokola a u nohou mu sedí pes.

ZPĚT NA: Pověsti a legendy